Za dostatečnou izolaci objektu na nízkém radonovém riziku se považuje provedení všech konstrukcí v přímém kontaktu s podložím s běžnou hydroizolací navrženou podle hydrogeologických poměrů. V této kategorii rizika se tedy nevyžaduje žádné speciální opatření.

Za dostatečné protiradonové izolace na středním radonovém riziku se považuje provedení všech konstrukcí v přímém kontaktu se zeminou s izolací proti radonu. Protiradonovou izolací rozumíme v souladu s ČSN 730601 každou hydroizolaci se změřeným součinitelem difuze radonu, který slouží k výpočtovému ověření tloušťky izolace.

Na rozdíl od minulosti lze izolaci proti radonu navrhovat jako jedinou ochranu proti radonu nejen na středním, ale i na části vysokého rizika. Tato část je ohraničena dvojnásobnou hodnotou koncentrace radonu v podloží, která tvoří rozhraní mezi středním a vysokým rizikem, tj. 60 kBq/m3 pro zeminy s vysokou propustností, 140 kBq/m3 pro středně propustné zeminy a 200 kBq/m3 pro zeminy s nízkou propustností. Pro plnoplošně podsklepené objekty s nebytovými prostorami v podzemních podlažích a pro objekty větrané nuceně platí stejná ustanovení jako na středním riziku. V ostatních případech musí být všechny konstrukce v přímém kontaktu s podložím opatřeny izolací proti radonu, která se navíc doplní buď o odvětrávací drenážní systém pod objektem nebo o odvětrávanou vzduchovou mezeru pod izolací.  Více informací o izolaci proti radonu se dočtete v článku Snížení rizika radonu odvětráním.